České zdravotnictví je letos poprvé v deficitu. Systému chybí zhruba 14 miliard korun. Ve srovnání s téměř půlbilionovým rozpočtem je to částka téměř zanedbatelná, jenže v průběhu tohoto desetiletí bude deficit narůstat a podle odhadů má v roce 2030 chybět každý rok až 100 miliard korun. Zdravotnictví se podle farmakoekonoma Tomáše Doležala dostalo do bodu zlomu a chceme-li udržet jeho vysoký standard, je nejvyšší čas začít pro to něco dělat. Řekl to v dalším dílu podcastu Diagnóza zdravotnictví.
Zdravotnictví pojme v podstatě jakoukoli částku. Prodražují ho nové vědecké poznatky a nástup nových technologií a léků. Hlavním faktorem je ale stárnutí populace a s tím spojený vyšší výskyt chorob. Není možné přesně vyčíslit, kolik peněz budeme v budoucnu na zajištění zdravotní péče aspoň v takové podobě, na kterou jsme zvyklí dnes, potřebovat. Můžeme to pouze predikovat na základě zkušeností z minulosti, kdy si české zdravotnictví ještě před deseti lety vystačilo jen s polovičním rozpočtem, než jaký má v roce 2021. „Dynamika růstu je až neuvěřitelná a jedinou jistotu, kterou máme, je ta, že náklady neustále porostou. Je tedy nezbytné najít nové zdroje financování," řekl v podcastu Diagnóza zdravotnictví Tomáš Doležal.
S financováním systému zdravotní péče podle něj zápolí všechny země. Problémem České republiky je ale to, že ve srovnání s ostatními dává na zdravotnictví jen 8 % hrubého domácího produktu, přičemž průměr dalších zemí EU je 11 % a třeba Německo dává až 14 %. Lépe zvládají kvalitu a dostupnost péče udržovat také tam, kde existuje vícesložkový systém financování, tedy jeden mandatorní a jeden zjednodušeně řečeno dobrovolný. Z takzvané spoluúčasti profitují nejen Němci nebo Rakušané, dobře to funguje také ve Skandinávii nebo Pobaltí.
V České republice máme zkušenost s obecným odmítnutím regulačních poplatků. „Vlna tehdejší nevole byla vlastně pochopitelná, protože lidem nikdo nevysvětlil, proč je potřeba platit dalších 30, 50 nebo 100 korun navíc, když celý život odvádějí daň v podobě zdravotního pojištění. Proto politikům vyčítám hlavně to, že nejsou k občanům upřímnější a neříkají jim, kolik zdravotnictví skutečně stojí, na co ještě máme a na co nám naopak peníze chybí. Poučení lidé pochopí, že zdravotnictví není a nikdy nebylo zadarmo. Je to tedy o dlouhodobé komunikaci s veřejností,“ tvrdí farmakoekonom Tomáš Doležal.
Ze zdravotnictví se podle hosta dalšího dílu podcastu Diagnóza zdravotnictví stalo velké politikum a pár měsíců před volbami mu v Česku chybí otevřená diskuse a upřímnost představitelů vlády i opozice. Pro politiky to samozřejmě představuje velké riziko, protože možností, jak dostat do systému peníze, není mnoho. Navíc jsou vždy hrazeny daňovými poplatníky. Jednou z možností je zvýšení odvodů, ovšem takzvaná zdravotní daň zatíží cenu práce a zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky. Druhým řešením je to, že lidé budou doplácet při návštěvě lékaře.
„Pojďme si konečně nalít čistého vína. Pokud nenavýšíme příjmy, nebude možné zvyšovat kvalitu a dostupnost péče tak, jak bychom si v 21. století představovali. Situace je dokonce taková, že neuděláme-li něco do dvou nebo tří let, neufinancujeme ani to, na co jsme zvyklí dnes,“ varuje Tomáš Doležal.
