Česku chybí dlouhodobá léková politika. A nejen ta. Zdravotnickou a sociální politiku nejde dělat ad hoc. Je o tom přesvědčen ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček. V dalším díle podcastu Diagnóza zdravotnictví uvedl, že pokud u nás není dlouhodobý konsenzus, je v některých ohledech lepší nechat nastavení základních rámců na Evropské unii.
Dlouhodobá a promyšlená léková politika je v Česku pojmem z říše fantazie. K této důležité součásti zdravotnictví se přistupuje ad hoc v rámci každoročního dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Úhradová vyhláška pak stanovuje nějaký základní rámec pro každý rok zvlášť a o dlouhodobé strategii nemůže být řeč. „Ministerstvo zdravotnictví se této problematice prakticky nevěnuje. To nám bohužel dává možnosti spíše pomalé evoluce než přenastavení v nějaké větší rovině. Na druhou stranu vidíme, že ani v Evropě není mnoho zemí, kterým by se dařilo zdravotnictví rozvíjet dlouhodobě a systematicky. Výjimkou je Nizozemsko, které je extrémně konsenzuální zemí,“ řekl v podcastu Diagnóza zdravotnictví ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček.
Země jako Česká republika, kde se s každou novou vládou začíná od začátku a není zvykem navazovat na kroky předchozí politické reprezentace, by do budoucna mohly profitovat z pravidel nastavených Evropskou unií. „První dobré zkušenosti jsme získali díky Evropskému plánu boje proti rakovině, kterým Evropská komise stanovila základní minimální standardy týkající se mimo jiné i dostupnosti léčiv. Myslím, že vyvážit dostupnost léčiv na jednotlivých trzích by se tímto způsobem mohlo podařit. Ostatně jsme to viděli i při pandemii koronaviru. Pokud bychom nebyli součástí Evropské unie, byla by u nás dostupnost vakcín výrazně horší,“ uvedl Jakub Dvořáček s tím, že zdravotnictví se zcela evidentně musíme začít věnovat na Evropské unii.
Budoucnost je v konsenzu a dlouhodobé strategii
Pandemie koronaviru nám podle ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu ukázala i to, jak důležité jsou preventivní programy nebo včasná diagnostika. Země, kde se s tímto pracuje, obstály v boji s koronavirem lépe. „Náš zdravotnický systém považuji za jeden z nejlepších, je velmi robustní, ale v prevenci výrazně pokulháváme. I proto se pak řadíme k zemím s mimořádně vysokou spotřebou léků,“ dodal Dvořáček.
Česká republika by měla pokračovat v nastaveném trendu, kdy se významně posouvá například v oblasti dostupnosti léčiv. Nejen těch na vzácná onemocnění, kterým se aktuálně věnuje novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, ale také onkologik nebo neurologických přípravků. Dnes jsme už na úrovni Španělska, Belgie, Nizozemska nebo skandinávských zemí a máme velký náskok před zeměmi V4.
Léková politika ale není jen o zajištění dostupnosti a financování, ale také o přesahu zdravotní a sociální politiky. Příkladem je léčba roztroušené sklerózy, kdy se pacienti díky moderním terapiím dokážou vrátit do běžného života. „Moderní léky jsou sice finančně náročné, ale výdaje zdravotního systému jsou u pacientů s roztroušenou sklerózou téměř plně pokryty úsporou v sociálním systému. Vyléčení pacienti pobírají nižší dávky, mohou se vrátit do práce, zakládat rodiny. Je proto vhodné, aby se zdravotnictví a oblast sociální péče stále více propojovaly,“ uzavřel Jakub Dvořáček z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Podcast Diagnóza zdravotnictví můžete poslouchat ve všech nejrozšířenějších podcastových aplikacích – Spotify, Apple Podcasts, Youradio, Česképodcasty.cz a dalších. Nejdůležitější pasáže rozhovorů jsou v textové podobě k dispozici také na webové stránce www.diagnozazdravotnictvi.cz.
