Je hlavním autorem takzvané Julínkovy zdravotní reformy. Plánům, které předložil už před téměř 15 lety, stále věří a tvrdí, že reforma zdravotnictví je zcela nevyhnutelná. Jak by k ní přistoupil dnes a proč stojíme před velkou výzvou, na to odpovídal další host podcastu Diagnóza zdravotnictví, lékař a zdravotnický analytik Pavel Hroboň.
„Reforma zdravotnictví z éry ministra Tomáše Julínka byla správná, jen jsme ji měli zavádět s větší trpělivostí a pokorou. V době blahobytu a prosperity jsme narazili na velké nepochopení. Pro lidi bylo naprosto nepochopitelné, proč bychom měli cokoliv měnit, když zdravotní pojišťovny generovaly přebytky a rostlo HDP,“ hodnotí zpětně zavádění reformy a své působení na ministerstvu zdravotnictví Pavel Hroboň. Je přesvědčený, že dnes by lidé měli pro reformu daleko více pochopení. Nacházíme se totiž v jiné ekonomické i společenské situaci, máme zkušenost s kolapsem Řecka a rok 2030, kdy hrozí začátek nedostatku financí na udržení kvality a dostupnosti péče, už je reálně na dohled.
Pavel Hroboň dodnes lituje, že poplatky, které se staly symbolem celé tehdejší reformy, byly později zrušeny. Stalo se tak v době, kdy je veřejnost akceptovala a nikoho ekonomicky neohrožovaly. Za svými názory si dodnes stojí a pokud by o ně byl zájem, rád se podle svých slov do nastavení nového směru českého zdravotnictví znovu zapojí.
Zdravotnictví pro 21. století
Největším problémem je teď podle Hroboně nečinnost politiků, kterým se nechce hasit problém, který v jejich očích zatím jen doutká. Rok 2030 je pro ně vzhledem k délce volebního období velmi vzdálený. Do debaty by se ale vedle volených zástupců měli zapojit také akademici, nezisková sféra a v neposlední řadě poskytovatelé péče, plátci, tedy pojišťovny, a široká veřejnost.
„Když nezměníme dnešní zastaralý model financování, projeví se to na kvalitě a dostupnosti péče, ale neměli bychom strašit totálním kolapsem. Ten samozřejmě nenastane. Lidé by si ale měli uvědomit, že současný systém a síť nemocnic byly nastaveny před 50 až 70 lety, kdy byly zdravotní potřeby pacientů zcela odlišné,“ upozorňuje Pavel Hroboň. Vedle přibývajících zdravotních problémů obyvatelstva ovlivňuje současné potřeby lidí a jejich nároky na systém zejména stárnutí populace, nedostatek personálu a další změny ve společnosti. Někdy jsou i pozitivní, ke kterým patří snazší možnosti dopravy do nemocnic.
Do budoucna budeme muset najít nové zdroje financování. Nebude možné spoléhat jen na daně od ekonomicky aktivní části obyvatelstva. Ta by sice měla být hlavním, ale nikoli jediným zdrojem. To ale mluvíme o střednědobé a dlouhodobé perspektivě. V kratším horizontu je potřeba podívat se na efektivitu dnešního nakládání s financemi a nalézt vhodnější postupy, které budou i nadále splňovat požadavky poskytovatelů, plátců a pacientů.
„Reforma musí respektovat prostředí. Nemůžeme si dovolit okopírovat celé zahraniční systémy. Nehrozí proto přijetí třeba amerického systému. Můžeme se ale v mnohém inspirovat. U Holanďanů například v nastavení zdravotního pojištění, u Britů pro práci s daty a u mnoha dalších například v ustupování od centrálního řízení, protože zdravotnictví je na to příliš složité. Jako první bychom si ale měli nalít čistého vína,“ dodává Pavel Hroboň.