Výzvy pro české zdravotnictví

Letos se v českém zdravotnictví podle odhadů protočí částka blížící se půl bilionu korun. Jakkoliv zní tato suma fantasticky, v delším horizontu na financování zdravotnictví stačit nebude. Náklady na zdravotní péči se totiž každoročně zvyšují o desítky miliard korun. Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu z roku 2018 přesáhly výdaje ve zdravotnictví 430 miliard korun. Na hrubém domácím produktu se podílely 8,1 procenta. Průměr zemí Evropské unie se však pohybuje kolem 9,9 procenta.

Hlavní posláním iniciativy Diagnóza zdravotnictví je navrácení diskuze o udržitelnosti českého systému zdravotní péče zpět k obsahu, věcnosti, strategii a jasným cílům.

Lidé se dožívají stále vyššího věku, což s sebou nese i vyšší pravděpodobnost, že onemocní. Zároveň se zvyšuje počet lidí s chronickou nemocí, roste výskyt nádorů, kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky a mnoha dalších chorob. Do zdravotnického systému sice vstupují inovativní terapie, které často vykazují velmi dobré léčebné výsledky, ovšem jsou násobně dražší než dosavadní metody. Neopominutelný je rovněž tlak na růst platů ve zdravotnictví. To vše sužuje výdajovou stránku rozpočtů zdravotních pojišťoven.

Napjaté jsou ovšem i příjmy pojišťoven. S tím, jak obyvatelstvo stárne, ubývá ekonomicky aktivních, kteří ze svých výdělků odvádějí pojistné. Negativní dopad v podobě nižších výběrů pojistného (roste počet lidí bez práce) přinese i ekonomická krize eskalovaná covidovou pandemií.

Podle propočtů Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy se české zdravotnictví kolem roku 2030 dostane do hluboké deficitové pasti rovnajícího se zhruba 100 miliardám korun. Významné zvyšování odvodů z mezd a platů na zdravotní pojištění není řešením. Cena práce by se totiž v Česku stala nekonkurenceschopnou, což by vyústilo v obrovskou nezaměstnanost. A to si česká společnost nemůže dovolit.

Češi jsou zvyklí přispívat na zdravotnictví ze svých kapes pouze 13 procenty. Toto číslo patří k nejnižším v Evropě, a současně ukazuje na hlavní příčinu českých nízkých celkových výdajů na zdravotní péči v evropském srovnání. Nejen mezinárodní instituce proto doporučují, aby Česko hledalo více zdrojů financování zdravotnictví a nesoustředilo se jen na státní či veřejný rozpočet.