Koalice SPOLU chce dát Česko a s ním i české zdravotnictví znovu dohromady. Jaké kroky pro to hodlá podniknout, specifikoval v prvním volebním speciálu podcastu Diagnóza zdravotnictví doc. Bohuslav Svoboda z ODS, lékař, poslanec a také bývalý prezident Lékařské komory. Podle Ivany Plechaté z iniciativy Diagnóza zdravotnictví jsou v programu koalice kvalitní nápady, ale zároveň politici stále opomíjejí zcela zásadní propojení zdravotního a sociálního systému.
Sympatický je důraz, který pan poslanec kladl na požadavek vstřícného zdravotnictví vůči pacientovi. Konkrétně na potřebu partnerského vztahu mezi lékařem a pacientem, na sdílené rozhodování a posílení zdravotní gramotnosti. Opět se v programu objevuje pozitivní motivace (samozřejmě, že finanční) pro ty, kteří budou odpovědní ke svému zdraví a budou se účastnit preventivních programů. Osobně bych šla ale ještě dále a bonifikovala i chronicky nemocné, kteří budou dodržovat léčebný režim, na kterém se dohodnou s lékařem a budou dosahovat určitých zdravotních cílů (snížení hmotnosti, dodržování diety apod.). Revoluční je pak příslib skutečné konkurence zdravotních pojišťoven a možnost doplňkového připojištění zdravotních a sociálních služeb a pojištění „na míru“.
Fakticky to znamená zvýšení spoluúčasti občanů na zdravotní/sociální péči a uvažování o standardu a nadstandardu – i když tomuto dopadu na peněženky občanů a definování standardu, respektive nadstandardu se pan poslanec bránil. Rozhodně takové směřování nebude populární u značné části obyvatel a bude to vyžadovat odvahu politiků. Musím přiznat, že k té odvaze jsem po dlouhých letech příslibů dost skeptická. Zvýšení zdravotní gramotnosti je u české populace klíčové a chci věřit tomu, že se bude nadále rozvíjet práce, která byla v oblasti zvýšení zdravotní gramotnosti občanů již udělána (NZIP – Národní zdravotní informační portál) a nebude se vymýšlet nic nového.
Když měřit kvalitu, tak jen kvalitně
Velmi třeba by byla důsledná kontrola kvality poskytovaných zdravotních služeb, což má koalice SPOLU také ve svém volebním programu. Dokonce je zde i požadavek na zveřejňovaní dat o kvalitě péče. To se ale lehce dává na papír a hůře realizuje v praxi. Také to provedení může být s velmi odlišným efektem. Je rozdíl, pokud si dáme za cíl skutečně zveřejňovat kvantitativní i kvalitativní ukazatele jednotlivých poskytovatelů (např. počty operací, počty komplikací, počty nemocničních nákaz, proleženin apod.), nebo zda podle hesla „vlk se nažral a koza zůstala celá“ bude jeden výhradní státní poskytovatel dat zveřejňovat předem „vysvětlená“, zcela anonymizovaná data se zpožděním několika let. K požadavku na kontrolu kvality péče bych pak přidala ještě požadavek, aby pojišťovny platily péči pouze tam, kde kvalita a počty výkonů odpovídají náročným standardům. Tím bude opět chráněn pacient.
Přislíbené vytvoření základní sítě zdravotních zařízení s důrazem na místní a časovou dostupnost primární péče (praktici, ambulantní zařízení) je správné. Ve svém důsledku to bude pozitivní nejen pro finanční udržitelnost systému, ale také pro pacienta. Bude ale těžké mu vysvětlit, že se v případě vážnějšího stavu vyplatí dojet dál za kvalitní péčí. Ještě těžší bude ale přesvědčit místní politiky, že jejich místní nemocnice je zbytná a nahradí ji poliklinika ambulantních služeb. Zatím každý takový pokus narazil právě na místní politiky (a ti jsou také součástí politických stran).
Pacient potřebuje čas na sebe, ne pro úřadování
Elektronizace a příslib jejího zrychlení je jednou z priorit, jak se vymanit ze stále všudypřítomného papírování a obíhání pacientů se zdravotní dokumentací. Hodně se toho udělalo v uplynulých třech letech a bylo by třeba na tu práci navázat (a to i přesto, že je za ni odpovědná jiná politická strana). Pod elektronizací a poskytováním zdravotních služeb „na dálku“ si ale představuji sofistikovanější metody než v programu zmíněné konzultace přes telefon a internet.
Ačkoli je také pro pacienty klíčová ochrana citlivých dat a požadavek na vlastnění dat pacientem, na rozdíl od pana poslance Svobody jsem pro koncept opt-out – tedy pro předpoklad, že lidé souhlasí s nahlížením určeného zdravotníka do sdíleného zdravotního záznamu (tak jako lékového záznamu). Nedovedu si představit, že právě ti nejzranitelnější (senioři a chronicky nemocní) budou někam chodit a potvrzovat, že souhlasí s nahlížením do záznamů. Takové nahlédnutí ve správný čas může přitom zachránit život (například v případě bezvědomí na ulici).
Co mi ale v programu scházelo zcela, je historicky ostudně neřešená provázanost zdravotního a sociálního sytému. Zatím mezi těmito systémy zeje propast a doplácejí na ni opět ti nejzranitelnější. Nezbývá než koalici SPOLU popřát dostatek voličů a ochotných koaličních partnerů, stejně tak jako odvahy k některým opatřením, aby mohla alespoň část potřebných změn nastartovat či dopracovat ty, co už na stole leží.
